První kilometry 2013
Tak i dnes sem vyrazil, jak se říká i kdyby padaly trakaře. Tradičně padl výběr okruh na Sadskou a zpět. Trasa je sjízdná za sněhu, ledu, bahna prostě vždy.
Potkal jsem několik rodinek na výletě, sem tam nějaký pejskař. Bajkera jsem cestou tak nepotkal. Podle stop v bahně asi nikdo nevyrazil.
Teplota a vlhkost ušla, ikdyž to trochu řezalo v krku. Změna byla ta, že jsem zkoušel nový soft do mobilu. A to Sport Tracker pro iPhone se zapnutým hlasovým výstupem. Takže skladby z repertoáru kapely InFlames přerušoval Anglický ženský hlas, který mě oznámil kolik jedu , jaká průměrná rychlost , kolik kilometrů atd… První úsek jsem se chtěl hrozně smát a pak už mi to nijak nepřišlo. Možná i motivace když oznámila, že jsem polevil, tak člověk chtěl víc šlápnout. Jezero u Sadské bylo ještě pokryté slabým škraloupem ledu, bahna všude dost.
Jenže cestou zpět, za jezerem asi na úrovni zdymadla Kostomlátky, kde se vlévá Výrovka do Labe to začalo plavat. S tím bahnem obaleným kolem, se mě opravdu nechce měnit duši . Takže otočit, nebušit pumpu co to jde. Poslechnu jestli to někde moc syčí a nic. Tak co to nejrychleji vyrazit.
Neutíkalo to moc. Dojel jsem až ke statku Komárno. Když to měkne, ke konci jde šlapat, točí se i vyšší frekvence. A teď prudce zastavte, otočte kolo a začněte malým duo-pístem pumpovat rychle kolo. Sem myslel, že se otočím naruby. Něco jako holotrop, moc sem toho neviděl , mravenčení v obličeji.
V tu chvíli jsem potkal prvního bajkera. Tedy potkal, slyšel jsem kdosi za zády zastavil a jestli v pohodě. Já zamlel, že dobré. A snažil se to nafoukat a hlavně nevrhnout. Načeš se zeptal ještě jednou a já že dobrý. A on zmizel směrem na Písty. Rozhodně ten neznámý má plus za iniciativu.
Pneu zase na beton tak rychle vyrazit. Začínalo se motat čím dál tím víc procházkářů, tak byl nejvyšší čas. Konstatuji, že málo kdy mám rychlostní průměr, cestou zpět narůstající tendenci. Hodnotím dobrá vyjížďka i když někde v lesík po jehličnatých cestách by to bylo lepší. Ale aspoň něco.
Martinův divný svět 